|
Býti básníkem / Jaroslav Seifert
Život už mě dávno
naučil, že hudba a poezie
jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát.
Kromě lásky ovšem.
Ve staré chrestomatii,
vydané ještě c.k.knihoskladem,
v roce, kdy zemřel Vrchlický, vyhledal jsem pojednání o poetice
a básnických ozdobách.
Pak jsem si dal do
sklenky růžičku, rozžal svíčku
a počal psát své první verše.
Jen vyšlehni, plameni
slov, a hoř,
ať si třeba popálím prsty!
Překvapivá metafora je
víc
než zlatý prsten na ruce.
Ale ani Puchmajerův
rýmovník nebyl mi nic platný.
Marně jsem sbíral myšlenky a křečovitě zavřel oči,
abych zaslechl první zázračný verš.
Ve tmě však místo slov záhledl jsem ženský úsměv a ve větru rozevláte
vlasy.
Byl to můj vlastní
osud.
Za ním jsem klopýtal bez dechu celý život |
